CASLIN
caslin2001
program
info
kontakt
ucastnici
sponsori
historie
fotogale

rie
english 
version

Poslední aktualizace: 28.6.2001

Sborník  |  Přednášky  |  Pracovní dílny  |  Akvárium  |

Sborník ze semináře CASLIN 2001 - Popis a zpřístupnění dokumentů : nová výzva

Soubor věcných autorit a jeho funkce v elektronickém prostředí

Marie Balíková
Národní knihovna ČR

Příspěvek se zabývá integrací tradičních pořádacích systémů do současného procesu vyhledávání a úlohou řízených sekundárních zdrojů. Řeší se problematika standardizace věcných údajů a harmonizace věcných selekčních jazyků pomocí souboru věcných autorit.
klíčová slova: soubor věcných autorit, univerzální pořádací systémy, harmonizace selekčních jazyků

Úvod

V oblasti věcného zpracování (indexování i vyhledávání) informací stojíme před základní otázkou: je možné a účelné vytvořit jednotný přístup k informacím, je reálné sjednotit způsob získávání informací a jejich zhodnocením napomoci k jejich přeměně ve znalosti (relevantní informace přinášející užitek) už v průběhu tohoto procesu? Může být naše snaha o standardizovaný jednotný přístup v současném heterogenním prostředí, ve kterém se prolínají různé typy informačních zdrojů - bibliografické databáze, databáze plných textů - korunována úspěchem? Má být už předem zařazena do kategorie utopických, pansofických vizí?

Cílem této práce je přispět k integraci tradičních pořádacích systémů (univerzálních i specializovaných) do současného procesu vyhledávání a k jejich harmonizaci. Předpokládáme, že tak jako i v jiných evropských zemích k tomu výraznou měrou přispěje soubor věcných autorit.

Současné informační prostředí je charakterizováno přemírou překotně se šířících nestálých snadno měnitelných informací, překotným vývojem informačních technologií, množstvím různorodých nástrojů pro jejich zpřístupnění, zásadní proměnou dřívějších po staletí neměnných konstant, jako je dokument apod. Koncový uživatel je zaskočen změnou způsobu prezentace informací - průnikem plnotextových (faktografických) bází do situací, které dříve byly doménou databází bibliografické povahy. Neustále stoupá počet knihoven, které v rámci svých informačních bran, různých předmětově orientovaných zdrojů nabízejí on-line dialogové služby, vytvářejí a zpřístupňují specializované bibliografie na dílčí témata, ve kterých se prolínají bibliografické soupisy, on-line katalogy s textovými, faktografickými soubory. Uživatel se tak setkává s různými prostředími, s nutností aplikace různých rešeršních nástrojů a strategií v rámci jedné nabízené služby. Je paradoxem, že v tomto heterogenním prostředí představují právě tolik diskutované a problematické údaje věcného zpřístupnění dokumentů jediný jednotící prvek.

Rešeršní strategie a nástroje

Rešeršní strategie je postup, jak efektivním způsobem získat přesný ohlas relevantních dokumentů. Předpokládá přesnou formulaci dotazu, analýzu tématu a znalost vyhledávacích služeb. Mezi rešeršní nástroje řadíme věcné selekční jazyky a systémové nástroje podmíněné informačními technologiemi.

Věcné selekční jazyky se zabývají obsahovou charakteristikou dokumentu. Podle typu používaných selekčních prvků se dělí na věcné selekční jazyky na bázi přirozeného jazyka (zkráceně zvané předmětové selekční jazyky), jejichž lexikální jednotky jsou vybírány z přirozeného jazyka, a systematické selekční jazyky, jejichž lexikální jednotky představují numerické, případně alfanumerické znaky.

Podle způsobu organizace lexikálních jednotek v procesu indexování a vyhledávání rozeznáváme jazyky prekoordinované a postkoordinované.

V prekoordinovaných jazycích je téma dokumentu vyjádřeno sestavou lexikálních jednotek podle předem stanovených syntagmatických a syntaktických pravidel už v průběhu indexování. V lístkových katalozích a u první generace OPAC katalogů tvořila tato sestava nedílnou součást v celém procesu pořádání informací, bylo možné do ní vstupovat pouze prostřednictvím vstupní pozice; později v souvislosti se zdokonalením systémových nástrojů pro vyhledávání, tj. s možností vyhledávat po slovech, bylo možné vstupovat do systému a vyhledávat i prostřednictvím jednotlivých segmentů předmětového hesla (podhesel, zpřesnění) .

V postkoordinovaných jazycích je téma dokumentu vyjádřeno sestavou izolovaných jednotek, mezi nimiž nejsou syntaktické vztahy explicitně vyjádřeny.

Věcné selekční jazyky jsou charakterizovány

  • lexikem,
  • strukturou, tj. vyjádřením vztahu mezi lexikálními jednotkami,
  • gramatikou - pro potřeby této práce zjednodušené na aplikační syntax, tj. soubor pravidel pro spojování lexikálních jednotek při tvorbě selekčního obrazu dokumentu.
Podle uplatnění principu prekoordinace nebo postkoordinace při tvorbě selekčního obrazu dokumentu se věcné selekční jazyky na bázi přirozeného jazyka dělí na jazyk předmětových hesel a jazyky deskriptorového typu.

Jazyk předmětových hesel vznikl v prostředí lístkových (manuálních) katalogů. Předmět dokumentu bývá vyjádřen několika předmětovými hesly (3-6), přičemž předmětové heslo je struktura (věta) tvořená podhesly podle předem stanovených syntaktických pravidel. Slovní zásobu tohoto jazyka tvoří soubor předmětových hesel, sestavených z dílčích lexikálních jednotek. Nejčastějším představitelem dílčí lexikální jednotky je jednoslovné substantivum. Do systému je v konkrétně stanovených situacích možno zařadit i víceslovné lexikální jednotky, jejichž typickou vlastností je inverze (priorita substantiva). Systémy však mají tendenci tyto víceslovné lexikální jednotky rozkládat (výchova dítěte - děti - výchova). Soubor předmětových hesel se vytváří induktivní metodou (tvorba "zdola", na základě konkrétního materiálu), protože postihuje univerzální fond. Mezi lexikálními jednotkami jsou definovány dva typy vztahů: vylučovací a přidružovací. V syntaktické rovině je dominantním principem prekoordinace, kdy jsou definována komplexní pravidla, která umožňují vystihnout obsah dokumentu detailním způsobem. Standardizace se řeší povýšením řetězce předmětového hesla do autoritního souboru. K nesporným výhodám tohoto systému patří

  • detailní vyjádření předmětu dokumentu
  • odpovídající specifičnost
  • maximální informační hodnota řetězce předmětového hesla
  • efektivní servis pro uživatele v tradičním prostředí
K nevýhodám, které vynikly až v elektronickém prostředí, patří
  • rozklad víceslovných lexikálních jednotek
  • délka řetězce předmětového hesla - koncové údaje se nezobrazí vůbec, případně na druhé řádce
  • princip prekoordinace uplatněný v syntaktické rovině, a z toho pramenící
  • komplikovaná pravidla aplikační syntaxe
  • redundantnost informací v bibliografickém záznamu
  • velikost autoritního souboru
  • komplikovaná údržba
Jazyky deskriptorového typu - oborové tezaury se plně rozvinuly zvláště v prostředí elektronických katalogů v souvislosti s nástupem vyhledávacích systémů 2. generace charakterizovaných možností vyhledávat pomocí kombinace slov. Předmět dokumentu bývá vyjádřen sestavou izolovaných lexikálních jednotek - deskriptorů, variantní vsup do systému bývá zajištěn pomocí nedeskriptorů. Typickým reprezentantem lexikální jednotky je jednoslovné substantivum, přičemž je možno zařadit do systému i víceslovné lexikální jednotky v přirozeném slovosledu, avšak velmi často dochází k jejich rozkladu. Typické pro tezaury je důsledné vyjádření vztahů mezi lexikálními jednotkami, a to ekvivalence (synonymie, homonymie), hierarchie (nadřazenost, podřazenost), asociace. Při vyjádření komplexního obrazu dokumentu je důsledně uplatněn princip postkoordinace. Autoritní soubor vzniká deduktivní metodou (postup "shora"). K výhodám tohoto systému patří princip postkoordinace a z toho pramenící přehlednost selekčního obrazu dokumentu, snadná tvorba hierarchických struktur, snadná údržba, snadná manipulace. K nevýhodám patří rozklad víceslovných jednotek - nerespektování kompaktnosti termínu, informační šum způsobený parazitním (náhodným) spojením deskriptorů a v důsledku toho velký ohlas irelevantních dokumentů, omezení pouze na tematickou část obsahové charakteristiky dokumentu: systém deskriptorů a nedeskriptorů zahrnuje pouze tematické termíny. Tento nedostatek se odstraňuje připojením podpůrných souborů identifikátorů (personalia, jména korporací, geografické názvy, atd.).

K rešeršním nástrojům vedle již zmíněných selekčních jazyků řadíme i systémové nástroje jednotlivých systémů podporující rešeršní procesy v bibliografických databázích a systémové nástroje plnící úlohu selekčních jazyků v plnotextových systémech. Koncový uživatel sice vyhledává v obou typech systémů pomocí lexikálních jednotek selekčního jazyka, ale role těchto jednotek je odlišná: v bibliografických databázích jsou lexikální jednotky součástí selekčního obrazu dokumentu; jsou tvořené, případně vybrané indexátorem z předepsané a řízené množiny selekčních prvků (předmětových hesel, deskriptorů), přičemž mohou, ale nemusejí být i součástí dokumentů samotných. Lexikální jednotky zde slouží ke zpřístupnění obsahu dokumentu v procesu indexování (formulace obsahu dokumentu prostřednictvím předepsaných lexikálních jednotek) i k vyhledání (formulace dotazu uživatelem prostřednictvím jeho vlastních slov, případně pomocí předepsaných lexikálních jednotek). V plnotextových systémech lexikální jednotky neslouží k indexování dokumentů, nýbrž jsou vždy součástí dokumentu samotného; dokument je vyhledán na základě shody lexikálních jednotek obsažených v uživatelově dotazu a jednotek obsažených v dokumentu, za podpory systémových rešeršních nástrojů.

Podle stupně dokonalosti těchto rešeršních prostředků se systémy dělí do tří kategorií, tzv. generací (1. generace: jednoduché vyhledávání slov, jednoduché maskování, pravostranné rozšíření, 2. generace: booleovské a proximitní operátory, maskování, pravo-levostranné rozšiřování slov, vyhledávání podle pole, ostré vyhodnocování dotazů, 3. generace: pojmově orientované vyhledávání, rozklad pojmu na podpojmy, vážení pojmů, neostré vyhodnocování dotazů) . Tyto systémové rešeršní nástroje, tedy prostředky informační technologie, ovlivňovaly rešeršní strategie, které měly zásadní vliv na vývoj věcných selekčních jazyků (viz dramatický odklon od jazyků prekoordinovaného typu v souvislosti s nástupem systémů druhé generace).

Dá se předpokládat, že plný rozvoj systémů třetí generace (pojmově orientovaných) a nástup systémů umělé inteligence, případně systémů založených na porozumění přirozenému jazyku, vyvolá neméně dramatickou, ne-li ještě dramatičtější proměnu této oblasti.

V každém případě však už nyní stojíme před nelehkým úkolem integrace dosavadních "tradičních" informačních zdrojů do tohoto nového procesu zpřístupňování informací, pokud nechceme rezignovat na intelektuální dědictví v těchto zdrojích obsažené. Je tedy nutno tuto situaci reflektovat a dosavadní postupy a systémy transformovat, samozřejmě za předpokladu, že transformovatelné jsou.

Věcný selekční jazyk v elektronickém prostředí by měl umožnit

  • získat relevantní dokumenty (optimální ohlas a optimální přesnost)
  • dopracovat uživatelův dotaz
  • pomoci definovat účinné rešeršní strategie
K tomu musí splňovat následující požadavky:
  • jednoduchá struktura umožňující aplikaci v různých formátových prostředích (metadatové formáty, marcové formáty)
  • snadná údržba
  • univerzálnost tematická i objektová (umožňující postihnout i objekty netextové povahy)
  • potřebná míra specifičnosti
  • schopnost vyjádřit formální a sémantické vztahy mezi lexikálními jednotkami
  • v oblasti lexikálních jednotek umožnit přímou vazbu na plnotextové vyhledávání
Z tohoto pohledu je zřejmé, že transformace věcných selekčních jazyků je nevyhnutelná, a to v oblasti
  • lexikální jednotky se zvláštním důrazem na její významovou stránku
  • aplikační syntaxe u prekoordinovaných jazyků
  • unifikace/harmonizace věcných selekčních jazyků

Lexikální jednotka - tvar a obsah

Optimálním reprezentantem lexikální jednotky všech věcných pořádacích systémů by byl jednoslovný substantivní výraz v nominativu singuláru specifický pro každý denotát. V tomto případě by nám velmi vyhovovala neměnnost formy, navíc by byl dodržen důležitý teoretický předpoklad pro věcné pořádání: jeden pojem - jeden termín. Tento povýtce teoretický princip ovšem nelze dodržet, neboť potřeba jazykově vyjádřit pojmy a označit představy násobně převyšuje počet slov, která jsou v daném přirozeném jazyce k dispozici. Pro vyjádření některých pojmů, nejenom komplexních, musíme použít sousloví. Věcné pořádání je ztíženo i synonymií a homonymií jazykových prostředků. Problémy působí také nesrovnalosti mezi denotátem a jeho pojmenováním, tj. termínem. Z našeho pohledu je však mnohem důležitější případný rozpor mezi denotátem termínu a denotátem použité lexikální jednotky, ke kterému nutně dochází při náhradě termínu několika lexikálními jednotkami daného pořádacího systému. Jde o problematiku víceslovných termínů, která se projevuje v procesu indexování jako problematika zařazení víceslovných lexikálních jednotek (viz např. výchova dítěte - děti - výchova). Podle našeho názoru není možné nadále (máme-li na zřeteli možnou návaznost věcných pořádacích systémů na systémy pojmově orientované) respektovat zásadu, že "deskriptory by měly být minimálními lexikálními jednotkami jak po stránce významové, tak i výrazové, a volit tedy jako základní prvky tezauru převážně jednoslovné pojmy, které se pak mohou kombinovat do libovolně početně stanovených řetězců, schopných vystihnout obsah polytematických dokumentů"2 . Měli bychom se snažit o to, aby se obsah lexikálních jednotek (preferovaných termínů) co nejvíce přiblížil obsahu termínů používaných v odborné literatuře a při odborné komunikaci. Identita formy preferované lexikální jednotky a jejího sémantického obsahu na straně jedné s obsahem termínu používaného v odborné literatuře a obsahem pojmu (denotátem) na straně druhé výraznou měrou ovlivňuje přesnost formulace uživatelova dotazu, přesnost vyhodnocování získaných dokumentů, tudíž i kvalitu procesu pořádání a vyhledávání.

Pojem se vztahuje vždy na určitý objekt a je abstraktní povahy. Od objektu se liší tím, že odráží jenom jeho podstatné znaky. Vědní obory jsou vybudovány pomocí systému pojmů, v němž jednotlivé pojmy mohou vystupovat jako nezávislé nebo závislé. Jsou-li závislé, mohou být rovnocenné nebo nerovnocenné, nerovnocenné jsou ve vztahu nadřazenosti nebo podřazenosti.

Vztah pojem - termín lze charakterizovat takto:
Pojem je nositelem kategoriálních vlastností obsahu, termín kategoriálních vlastností formy. Ve vztahu pojem - termín tedy pojem představuje obsah a termín formu. Obsah pojmu se vyvíjí s postupujícím poznáním, forma je stálá, tak dochází k tenzi mezi obsahem pojmu a jeho formou, tj. termínem.

Ve vztahu k obsahu pojmu mohou nastat tyto možnosti:

  • termín je indiferentní, neutrální k obsahu - většinou jde o převzaté mezinárodní termíny (technologie)
  • termín je v souladu s obsahem pojmu, je správně motivovaný (letadlo)
  • termín odporuje obsahu pojmu - nutno odstranit z terminologické soustavy daného oboru (dielektrická konstanta- nahrazeno termínem permitivita, neboť se ukázalo, že veličina není fyzikální konstantou) 3
Vlastnosti termínu
  • jednoznačnost - jeden pojem = jeden termín (jednoznačný termín je srozumitelný i mimo kontext); ne všechny termíny jsou jednoznačné, viz problém synonymie a homonymie v univerzálních pořádacích systémech
  • systémovost - zařaditelný na jedno místo v systematice oboru
  • motivovanost - termín má vyjadřovat některý z podstatných znaků pojmu, což má praktický dopad na výběr preferovaného termínu: při existenci několika synonym má být vybrán termín s lepší motivovaností
  • přesnost - co největší míra shody mezi obsahem pojmu a obsahem termínu
  • spisovnost
  • ustálenost
  • krátkost
  • přeložitelnost
  • všeobecná přijatelnost a srozumitelnost
  • osvojitelnost
V zásadě lze říci, že uvedená charakteristika vztahující se k termínu platí i pro lexikální jednotku selekčního jazyka.

Kvalitu použitých jazykových prostředků selekčního systému, tedy i kvalitu selekčního systému, výrazně ovlivňuje soulad, tj. identičnost obsahu pojmu, obsahu termínu a obsahu lexikální jednotky (u lexikální jednotky k tomu navíc přispívá i soulad mezi obsahem a formou). Jde o to, abychom formálním rozkladem termínu a jeho náhradou několika lexikálními jednotkami z principu obecnějšího významu zbytečně nezvyšovali již zmíněnou tenzi mezi obsahem pojmu a jeho formou, tj. termínem, způsobenou změnou obsahu pojmu vlivem rozvoje vědeckých poznatků.

Při věcném pořádání v jednotlivých oborech, případně ve skupině příbuzných oborů, lze tohoto vyváženého vztahu mezi denotátem a lexikální jednotkou dosáhnout snadněji, zatímco v univerzálních pořádacích systémech se velmi často potýkáme s problémem nejednoznačnosti daného termínu. Termín, který je příznačný pro daný obor a je v jeho pojmové soustavě systémově zakotven, může totiž být součástí pojmové/terminologické soustavy dalšího/dalších oborů. V univerzálním pořádacím systému se pak slévá terminologie různých oborů a z dříve jednoznačných termínů systémově zakotvených v jednotlivých oborech se stávají homonyma (operace, morfologie).

Proces výběru lexikálních jednotek pro účely zařazení do lexika univerzálního selekčního jazyka je tedy složitý. Je nutné

  • posoudit jednoznačnost a systémovost termínu v dominantním oboru
  • posoudit jeho případný výskyt v jiných oborech
  • porovnat definice v jednotlivých oborech
  • posoudit jeho zastupitelnost v "nedomácích" oborech
  • v případě neúspěchu pojednat termín jako homonymum, tj. navrhnout specifikaci pomocí adjektiva, předložkové vazby, případně pomocí rozlišujícího kvalifikátoru (relátoru); např. v případě zmíněné morfologie (= nauka o tvarech) slouží tento termín ke zpřístupnění v oboru biologických věd a pro oblast lingvistiky se používá český synonymní výraz tvarosloví; mnohovýznamovost termínu operace (= provádění, provedení, výkon, úkon) řešíme specifikací, např. binární operace (matematika), bankovní operace (finančnictví), operace srdce (lékařství), bojové operace (vojenství) atd.
Při posuzování kandidátů preferovaných termínů v univerzálním systému hraje důležitou roli systematický selekční jazyk (MDT), pomocí něhož určíme možnou pozici daného termínu (obsahu pojmu) v univerzu lidského poznání, určíme dominantní obor, posoudíme jednoznačnost a systémovost termínu z hlediska jeho budoucí pozice v univerzálním systému.

S obsahovou stránkou úzce souvisí i problematika zařazování sousloví (víceslovných spojení) do lexika věcných selekčních jazyků. Preferovaný termín má "obecně vzato, vyjadřovat terminologii, kterou nacházíme v literatuře, a to zcela nezávisle na tom, kolik jednotlivých slov je v daném případě zapotřebí k vyjádření pojmu" .4

Víceslovné lexikální jednotky se v univerzálních pořádacích systémech vyskytují častěji než v oborových selekčních systémech. Důvodem je univerzálnost a rozsáhlost tematiky, frekvence výrazů obecného charakteru/významu, u společenskovědních oborů frekvence adjektiv hodnotící povahy jako součásti víceslovných spojení. Ideální deskriptor/lexikální jednotku selekčního systému představuje jednoslovný substantivní výraz, tedy nejmenší jednotka po stránce významové i formální. V některých případech však snaha vyjádřit mnohoznačné termíny kombinací těchto prvků vede k posunu významu, což má za následek ohlas irelevantních dokumentů. Při formálním rozkladu termínu je původní termín nahrazen dvěma či více termíny (lexikálními jednotkami) obecnějšího významu. Např. denotát pojmu děti a denotát pojmu výchova je rozdílný, mnohem obecnější než denotát pojmu výchova dítěte. Proces vyhledávání je tak posunut do obecnější roviny, což v plnotextových bázích má za následek větší ohlas irelevantních dokumentů. Proto je nutné posoudit oprávněnost existence víceslovných spojení a stanovit kriteria pro jejich používání.

Jako preferované výrazy univerzálního selekčního jazyka mohou být řazena víceslovná spojení, jde-li o

  • lexikalizovaná ustálená slovní spojení, která plní terminologickou funkci - termíny
  • ustálená slovní spojení typu černá skříňka, černá díra - celkový význam tohoto víceslovného spojení se neodvíjí od významu jeho jednotlivých složek
  • víceslovnou lexikální jednotku zařazenou na vyšším než posledním hierarchickém stupni (je-li možno utvořit termíny NT)
    obrábění kovů NT frézování
    fyziologie rostlin NT fotosyntéza
    peněžní reforma NT revalvace, devalvace
  • jednoznačnost významu daného slovního spojení, srozumitelnost (filozofie - dějiny = filozofie dějin nebo dějiny filozofie)
  • přesnost znění (právo průmyslového vlastnictví)

Zjednodušení aplikační syntaxe

Byla již zmíněna nevýhoda komplikovaných větných struktur (řetězce předmětových hesel) v elektronickém prostředí (ztráta údajů při zobrazení, nedostupnost pro vyhledávací služby, složitost údržby - nutnost individuálního ošetření řetězců, neschopnost konverze atd.). Zjednodušit aplikační syntax lze za předpokladu, že při vyjádření termínu lexikální jednotkou uznáme kompaktnost termínu. V opačném případě připustíme nárůst falešných spojů mezi lexikálními jednotkami a zvětšíme tak ohlas irelevantních dokumentů. Využití kompaktních (nerozložených) termínů je podpořeno i systémovými nástroji: proximitní operátory v bibliografických databázích, vyhledání fráze v plnotextových systémech. Prekoordinovanost řetězce předmětového hesla tedy není nutnou podmínkou pro vyjádření komplexních témat, která můžeme vyjádřit kombinací kompaktních termínů.

Harmonizace věcných selekčních jazyků

Pro bližší objasnění této problematiky bude potřebný letmý exkurz do historie věcného pořádání.

Překotný rozvoj vědeckých poznatků, údajná nemožnost vyjádřit složitá interdisciplinární témata univerzálními pořádacím systémy (jazyk předmětových hesel, systematické systémy MDT, DDC) a uživatelská nevstřícnost notačních systémů vedla ke vzniku a rozvoji specializovaných selekčních jazyků na bázi přirozeného jazyka - oborových tezaurů. Jejich vázanost na národní jazyky, tematické omezení na jednotlivé obory, případně příbuzné skupiny oborů, se v souvislosti s postupnou internacionalizací a globalizací informační scény brzy pociťuje jako výrazný limitující faktor. Vede totiž k atomizaci a dezintegraci věcných selekčních údajů v bibliografických záznamech a ohrožuje plnohodnotnou směnitelnost záznamů na národní a mezinárodní úrovni a v důsledku ztěžuje pozici koncového uživatele. Proto jsme od počátku 70. let svědky renesance univerzálních pořádacích nástrojů, která vyústila v současné aktivity usilující o základní transformaci stávajících věcných pořádacích systémů - předmětových hesel, MDT, DDC, LCC v rešeršní nástroje plně odpovídající požadavkům kladeným na organizační nástroje univerzálního typu v současném informačním prostředí (navigace a filtrování, referenční jazyk sloužící jako propojující element při tvorbě vícejazyčného pořádacího systému). Na rozdíl od předchozího pojetí se nyní zkoumá možnost a účelnost propojení obou typů selekčních jazyků (verbálního a systematického) se záměrem získat univerzální systém založený z hlediska uživatele na bázi přirozeného jazyka, který by v sobě spojoval pozitivní vlastnosti obou systémů a omezil ty negativní (omezenost, zastaralost a neřízenost slovního aparátu u systematických selekčních jazyků, neúplnost hierarchických struktur u verbálních selekčních jazyků).

Faktory ovlivňující proces unifikace věcných selekčních jazyků

  • vzrůstající počet informačních zdrojů v digitální podobě
  • vzrůstající počet klasických dokumentů a jejich selekčních obrazů v databázích sekundárních dokumentů (trend, který nebyl očekáván)
  • vzrůstající počet bibliografických záznamů cizí provenience, které mají být v rámci projektu sdílené katalogizace integrovány do databází (pokud možno bez úprav)
  • rozvoj virtuálních elektronických knihoven, on-line dialogových služeb, ve kterých se koncoví uživatelé stále častěji potýkají s problémem, jak vyhledat, tj. identifikovat a lokalizovat informační zdroje ve vícejazyčném prostředí, protože stále větší množství informačních institucí zpřístupňuje jejich prostřednictvím kombinaci sekundárních dokumentů (bibliografických záznamů) a plných textů psaných v různých jazycích; ve snaze umožnit koncovému uživateli i v tomto prostředí vyhledávat v jeho rodném jazyce usilují informační pracovníci o vznik vícejazyčného pořádacího nástroje
Současnou babylonskou změť věcných selekčních jazyků lze zdánlivě snadno řešit "uzákoněním" používání jednoho přirozeného jazyka (národního) v celém procesu pořádání a vyhledávání informací: preference angličtiny je zřejmá, nereálnost tohoto návrhu je však evidentní.

Mezi dalšími návrhy je nutno zmínit zavedení druhého (paralelně používaného) selekčního jazyka, a to systematického, který tím, že není vázán na verbální národní jazyk, je mezinárodně srozumitelný. Horkým kandidátem je DDC, které se postupně velmi razantně začíná šířit i v evropském prostředí

Tuto variantu lze poněkud upravit zavedením dvou systematických jazyků - MDT a DDC a vypracováním bilaterálních konkordančních tabulek. Toto řešení je však do jisté míry nereálné, neboť většina specializovaných institucí nepoužívá univerzální systematický selekční jazyk a dává přednost oborovým tezaurům, příp. specializovaným tříděním.

Obě uvedené varianty se prozatím jeví jako neschůdné; musíme tedy přistoupit k harmonizaci věcných selekčních jazyků.

Harmonizovat lze jazyky, které vykazují společné rysy. Věcné selekční jazyky se však navzájem liší

  • oborovým zaměřením, tematickým rozsahem
  • specifičností používaných lexikálních jednotek
  • strukturou vztahů mezi lexikálními jednotkami
  • způsobem organizace lexikálních jednotek v selekčním obraze dokumentu
Existuje několik způsobů harmonizace věcných selekčních jazyků:
  • konvergence
  • kompatibilita
  • konvertibilita
  • konkordance
Při konkrétní harmonizaci příbuzných selekčních jazyků se uvedené postupy prolínají.

Konvergence selekčních jazyků spočívá v postupném sbližování, ve vyrovnávání rozdílů. Jako projev konvergence lze označit změnu pojetí lexikální jednotky v předmětových a deskriptorových jazycích určených pro vyhledávaní v bibliografických bázích. Pod vlivem celostního pojetí termínu v pojmově orientovaných systémech opouštějí tyto jazyky metodu formálního rozkladu termínu a častěji zařazují do svého lexika víceslovné lexikální jednotky.

Plně kompatibilní jsou jazyky, jejichž lexikální jednotky (sémantika i syntax) jsou převoditelné: pro každou lexikální jednotku jednoho jazyka existuje ekvivalentní termín v jazyce druhém. Úplná kompatibilita informačních jazyků na bázi přirozeného (národního) jazyka není možná, protože informační jazyky založené na bázi přirozeného jazyka (uživatelsky vstřícné) jsou závislé na přirozených jazycích, neustále se měnících a vzájemně odlišných systémech. Markantně se tato proměna projevuje právě v lexikální rovině, především v terminologii, která je pro věcné pořádací systémy dominantní. U prekoordinovaných jazyků brání plné kompatibilitě i rozdíly v rovině syntagmatické (provázanost použitých lexikálních jednotek již v procesu indexování).

Velkou míru kompatibility vykazují jazyky typologicky příbuzné, např. prekoordinovaný jazyk předmětových hesel a systematický selekční jazyk MDT. Jde o kompatibilitu bilaterální, která je podmínkou při harmonizaci věcných selekčních jazyků pomocí referenčního jazyka.

Konvertibilita je vlastnost informačních systémů projevující se jako schopnost jednoho informačního systému zpracovat informační výstupy tak, aby byly použitelné jako vstupy v jiném informačním systému.5 Je třeba si však uvědomit, že reciproční automatizovaná konverze je možná jen mezi selekčními jazyky stejného typu (postkoordinovaný vs. postkoordinovaný, prekoordinovaný vs. prekoordinovaný), jinak je možná pouze jednosměrná konverze prekoordinovaný jazyk vs. postkoordinovaný.

Konkordance spočívá v přiřazení významově shodných lexikálních jednotek porovnávaných selekčních jazyků.

Lexikální harmonizace založená na obsahu pojmu

Předpokladem lexikální harmonizace založené na obsahu pojmu je pojmová kompatibilita lexikálních jednotek selekčních jazyků tematicky oborově zaměřených. Zvolí se pilotní jazyk, tj. jazyk s nejbohatším lexikem, v němž jsou silně zastoupeny prekoordinované lexikální jednotky a který obsahuje přiměřený výčet termínů se značnou mírou specifičnosti a má v žádoucí míře propracovanou strukturu vztahů mezi lexikálními jednotkami. Metoda spočívá ve výběru vhodného preferovaného termínu, v porovnání synonym a kvazisynonym.

Vytváření nové hierarchické struktury je méně náročné, vezmeme-li za základ hierarchickou strukturu jednoho z původních jazyků a dopracujeme ji definováním dalších nutných vztahů.

Přesvědčivým reprezentantem úspěšné lexikální harmonizace založené na obsahu pojmu (integrace více než 60 slovníků, heslářů, klasifikačních systémů) je UMLS (Unified Medical Language System) Metathesaurus. 6 Lexikální jednotky metatezauru jsou organizovány podle významu: každému pojmu je přiřazen identifikátor pojmu, jsou k němu vztaženy všechny termíny v angličtině opatřené identifikátorem a dále jsou k tomuto pojmu vztaženy všechny varianty použité v původních zdrojích, z nichž každá je také opatřena specifickým identifikátorem. V rámci metatezauru jsou lexikálním jednotkám přiřazovány základní informace o jejich významu z hlediska integrace a jsou uváděny ve vztah synonymie, hierarchie a jiné vztahy nutné z hlediska makrostruktury (mezi lexikálními jednotkami metatezauru je definováno devět typů vztahů). UMLS Metathesaurus je určen pro vyhledávání informací v bibliografických a v jiných dokumentografických databázích i v plnotextových/faktografických databázích. Ve faktografických bázích je účinnost tohoto nástroje umocněna zapojením pojmově orientovaného lexikálního programu - sémantické sítě (SPECIALIST lexicon). Do lexikonu metatezauru mohou být zahrnuty i lexikální jednotky jazyků, do kterých byl přeložen původní pilotní jazyk tohoto systému - MeSH .

Lexikální harmonizace založená na konkordanci

Předpokladem lexikální harmonizace založené na konkordanci je usouvztažnění ucelených hierarchických struktur (deskriptorových odstavců). Jako příklad nám může sloužit projekt MACS (Multilingual Access to Subject), který se pokouší o propojení tří verbálních autoritních systémů: LCSH (Library Of Congress Subject Headings), RAMEAU (Répertoire d´autorité-matiere encyclopédique et alphabétique unifié) a SWD (Schagwortnormdatei) definováním linek mezi autoritními termíny. Pilotním jazykem je systém Library of Congress, tj. prekoordinovaný jazyk s bohatým lexikem a nejpropracovanějšími hierarchickými vazbami. Velký problém působí různá míra specifičnosti termínu a rozdílná struktura lexikálních jednotek/deskriptorů těchto tří systémů, jak vyplývá z následující ukázky:

LCSHSWDRAMEAU
Cycling accidentsRadsport + SportveletzungCyclistes - Lesions et blessures
Cycling for womenRadsport + FrauensportCyclisme Feminin

Podmínkou realizace projektu je existence bilaterálních konkordačních tabulek všech zúčastněných subjektů, což je systémově i finančně značně náročné: porovnávací tabulky musí být obousměrné u všech tří systémů, je tedy nutné vytvořit šest konkordačních tabulek

  • LCSH - RAMEAU : RAMEAU - LCSH
  • LCSH - SWD : SWD - LCSH
  • RAMEAU - SWD : SWD - RAMEAU
Jak vyplývá z uvedeného, ústřední problém spočívá ve volbě pilotního jazyka, je-li jím selekční systém založený na přirozeném jazyku. Celý proces se zjednoduší, zvolíme-li za pilotní systematický selekční jazyk, který se stane referenčním jazykem. Jednotky přirozeného jazyka se převádějí do znaků systematického jazyka, samotné vyhledávání pak probíhá v systematickém jazyce. Podmínkou je vytvoření konkordančních tabulek přiřazujících lexikální jednotky v přirozeném jazyce znakům systematického selekčního jazyka. Tím se sníží počet potřebných konkordančních tabulek na polovinu. Systém je otevřený, neboť je založen na referenčním jazyce systematickém, tj. nezávislém na přirozených jazycích. Je však třeba poznamenat, že celý proces může být nepříznivě ovlivněn právě probíhajícími změnami v systému MDT, tj. posilování fasetového principu. Řešením je přijetí jednotných mezinárodně platných pravidel pro tvorbu notačních znaků.

Soubor věcných autorit

Soubor věcných autorit se řadí k věcným selekčním systémům zabývajícím se obsahovou charakteristikou dokumentu. Představuje standard pro věcný popis (národní soubor věcných autorit) tvořený v návaznosti na mezinárodní standardy pro věcné pořádání a vyhledávání informací aplikovatelný v databázích s rozsáhlým univerzálním fondem Při obsahové charakteristice dokumentu se klade největší důraz na zpřístupnění tematických informací v dokumentech obsažených, její součástí v širším kontextu jsou však i údaje formální, geografické a chronologické.

Proto se soubor věcných autorit skládá z několika dílčích souborů

  • soubor tematických selekčních prvků - je dominantní, základním prvkem jsou tematické lexikální jednotky, mezi kterými jsou vyjádřeny sémantické hierarchické vztahy
  • soubor formálních selekčních prvků
  • soubor geografických selekčních prvků
  • soubor chronologických selekčních prvků
Personální a korporativní jména, v odborné literatuře považované za identifikátory, do souboru věcných autorit neřadíme. Jsou součástí souboru autorit jmenných.

Pro zjednodušení problematiky se dále budeme zabývat především souborem tematických lexikálních jednotek.

Soubor věcných autorit je řízený a měnitelný abecedně uspořádaný soubor věcných selekčních údajů - lexikálních jednotek, mezi nimiž jsou vyjádřeny základní sémantické vztahy (ekvivalence, hierarchie, asociace) a který je určen ke zpracování a vyhledávání dokumentů a informací v nich obsažených. Součástí autoritního záznamu je notační znak systematického selekčního jazyka související s autoritním záhlavím a nezbytný poznámkový aparát. K základním charakteristikám tohoto souboru patří slovní zásoba, struktura sémantických vztahů a aplikační syntax.

Slovní zásoba (lexikum)

Základním prvkem lexika souboru věcných autorit je lexikální jednotka, která bývá v odborné literatuře definována jako "slovní vyjádření určitého pojmu, pokud možno ve formě substantiva nebo substantivního spojení"7 .

V souboru věcných autorit existují dva typy lexikálních jednotek:

  • preferovaný termín - "lexikální jednotka užívaná závazně při indexování k vyjádření určitého pojmu" 8
  • nepreferovaný termín - " ekvivalent nebo kvaziekvivalent preferovaného termínu; nepreferovaný termín není dokumentu přiřazován, ale slouží jako uživatelský vstup do abecedního rejstříku; uživatel je odkázán příslušným pokynem (např. viz) k ekvivalentnímu preferovanému termínu"9

Tvar lexikálních jednotek

Při výběru lexikálních jednotek se řídíme těmito zásadami
  • volí se substantivní tvar, kterým může být
    • jednoslovné substantivum
    • víceslovná lexikální jednotka, jejíž základ tvoří substantivum, a to
      • adjektivní spojení
      • předložková vazba
      • komplexní termín - dvě souřadně spojená substantiva označující komplexní pojem, tj. vztah daných pojmů, např. rodina a škola; rozklad tohoto komplexního pojmu na jednotlivé dílčí pojmy by vedl ke vzniku nežádoucího ohlasu irelevantních dokumentů
  • dodržuje se přirozený slovosled
  • pravopisná forma se řídí platnou normou, v případě existence pravopisných dublet se preferuje progresivní podoba
  • transliterace se řídí platným normami
  • singulár a plurál
    • počitatelná substantiva se uvádějí v plurálu
    • abstrakta, počitatelná substantiva použitá jako abstrakta, názvy vědních oborů se uvádějí v singuláru
  • cizojazyčné výrazy je možné použít
    • neexistuje-li adekvátní překladový výraz
    • je-li termín běžně používán v daném vědním oboru
  • zkratky - preferuje se rozepsaná podoba, zkrácená podoba se odkáže
  • synonymie lexikálních jednotek se řeší odkazovým aparátem (odkaz viz)
  • homonymie, polysémie (polyvalence lexikálních jednotek)
    • různé významy homonym se důsledně rozlišují
    • specifikací termínu
    • uvedením kvalifikátoru (relátoru) v závorce, závorkové doplnění je součástí deskriptoru
Definice, vymezení rozsahu preferovaného termínu je důležitou součástí záznamu věcné autority univerzálního systému, protože v tomto systému se často vyskytují výrazy, které se běžně používají ve více oborech.

Při tvorbě univerzálního autoritního souboru musí být zvláštní pozornost věnována obsahové stránce tematických lexikálních jednotek a integrace víceslovných spojení do souboru lexikálních jednotek (k této problematice viz výše).

Struktura sémantických vztahů

Mezi lexikálními jednotkami je možno definovat tyto sémantické vztahy:
  • vztah ekvivalence, který je jedním ze základních předpokladů řízeného slovníku. Do vztahu ekvivalence jsou uváděny synonymní lexikální jednotky, tj. termíny, které se liší formou, ale jejichž obsah je identický (označují stejný denotát). Jeden termín je vybrán jako preferovaný, ostatní se považují za nepreferované termíny a jsou odkázány na termíny preferované.
  • vztah hierarchie, který nastává mezi lexikálními jednotkami téhož sémantického okruhu a vyjadřuje poměr nadřazenosti a podřazenosti. Pojem je podřazený druhému pojmu tehdy, jestliže k jeho identifikaci musíme použít všechny znaky nutné k identifikaci nadřazeného pojmu, přičemž podřazený pojem má minimálně o jeden znak, kterým se od sebe liší, méně.
    BT vodní nádrž
    NT vodárenská nádrž
    NT rekreační nádrž 10
  • vztah asociace, který nastává mezi lexikálními jednotkami, které spolu významově souvisejí, avšak jejich vzájemný vztah není možno považovat za hierarchický

Aplikační syntax

Pravidla pro tvorbu SVA nabízejí dvě možnosti postupu
  1. autorizovat řetězce předmětových hesel; výhodou postupu je možnost vyjádřit komplexní téma dokumentu výstižně už v prvním plánu, což ve svém důsledku znamená
    • zachovat informační hodnotu řetězce předmětových hesel a
    • umožnit snadnější orientaci jedné skupiny uživatelů;

    nevýhodou tohoto postupu je
    • komplikovanost struktury řetězce předmětového hesla, která má za následek
      • nesnadnou orientaci uživatele v případech, kdy bohatě větvená struktura předmětového hesla se nezobrazí (mizí za obrazovkou), případně se zobrazí na jiném řádku
      • nedostupnost těchto složitě strukturovaných záznamů pro většinu vyhledávacích služeb
    • komplikovanost pravidel pro tvorbu předmětového hesla
    • nesnadná a nákladná údržba takto koncipovaného autoritního souboru
    • rozdílnost při formulaci dotazu při vyhledávání v dokumentografických a plnotextových databázích
  2. autorizovat jednotlivé segmenty předmětových hesel; výhodou postupu je
    • přehlednost záznamů
    • snadná orientace uživatele
    • jednoduchá pravidla pro aplikaci
    • snadnější budování hierarchických struktur
    • snadná údržba
    • homogenní prostředí pro vyhledávání
Výzkum realizovaný Národní knihovnou v roce 1997 prokázal, že v oblasti věcných selekčních jazyků naprosto převládá používání izolovaných lexikálních jednotek, tj. klíčových slov, nejčastěji tzv. volně tvořených, tedy ve své podstatě neřízených předmětových termínů, a dále deskriptorů oborových, případně polytematických tezaurů a heslářů. Prekoordinovaná předmětová hesla s rozvinutou strukturou jsou v naprosté menšině a navíc se nejčastěji používají pouze jako alternativní selekční jazyk.11 Znamená to tedy, že při věcném pořádání je dominantní princip postkoordinace. Za této situace jsme dospěli k závěru, že z výše uvedených variant postupu v oblasti aplikační syntaxe autoritních prvků bude více odpovídat našemu prostředí varianta druhá, tedy autorizace jednotlivých prvku předmětového hesla.

Při konkrétní aplikaci souboru věcných autorit, tj. při ukládání věcných údajů v bibliografickém záznamu ve výměnném formátu UNIMARC volíme kombinovaný postup (princip prekoordinace a postkoordinace se kříží):

  • tematické selekční prvky se ukládají ve vstupních pozicích - princip postkoordinace
  • geografické a chronologické okolnosti tématu, pokud nejsou předmětem dokumentu, se zapisují v příslušném podpoli - princip prekoordinace
Při tvorbě souboru věcných autorit respektujeme tyto standardy a mezinárodní doporučení
  • doporučení IFLA 12
    • To formulate Guidelines for subject authority records and for their interrelationships within subject authority files.
    • To evaluate the suitability of the UNIMARC authorities format for subject authority records
    • To consider possible relationships between subject authority records and classification
  • UNIMARC/AUTORITY formát definuje strukturu zápisu záznamu věcné autority následovně:
    • blok 2-- autoritní záhlaví/unifikované záhlaví
    • blok 3-- poznámky
    • blok 4-- variantní záhlaví - odkaz typu viz
    • blok 5-- příbuzné/související záhlaví- odkazy viz též: termíny BT, NT, RT
    • blok 6-- klasifikační znak
      • pole 675 -- klasifikační znak MDT
        • znak MDT věcně korespondující se záhlavím - podpole a
        • zápis textových vysvětlujících termínů - podpole c
        • vydání MDT - podpole v
    • blok 7-- propojovací záhlaví
    • blok 8-- poznámky o konzultovaných zdrojích

Funkce notačního znaku MDT v záznamu věcné autority

Již byla zmíněna základní funkce notačního symbolu v univerzálním systému, kterou můžeme pracovním názvem označit jako fixaci termínu, tj. určení dominantního oboru, posouzení jeho pozice v univerzu lidského poznání, posouzení jednoznačnosti a systémovosti daného termínu v pojmové struktuře oboru/oborů. K neméně důležité funkci patří podpora při tvorbě hierarchické struktury univerzálního souboru, podíl na mezinárodní srozumitelnosti selekčního jazyka. Jako referenční jazyk napomáhá při tvorbě vícejazyčného nástroje. V neposlední řadě, především ve fázi vzniku autoritního souboru, slouží jako kontrola kvality přidělovaných údajů.

Funkce souboru věcných autorit

Soubor věcných autorit představuje národní standard pro věcné pořádání a vyhledávání informací, který respektuje mezinárodní standardy a je určen zejména pro databáze s rozsáhlým univerzálním fondem. Soubor věcných autorit by měl sloužit zejména jako
  • nástroj standardizace a unifikace věcných selekčních údajů na národní úrovni
  • nástroj pro sdílenou katalogizaci
  • nástroj integrace a unifikace věcných selekčních jazyků různých typů
  • podpora vzniku vícejazyčného pořádacího systému
  • uživatelsky vstřícný rešeršní nástroj pokrývající heterogenní prostředí
Předpokládáme, že vybudování souboru věcných autorit přispěje k unifikaci prostředí, pro něž je charakteristická různorodost, nejednotnost postupu, existence mnoha vzájemně nekompatibilních pořádacích systémů platných pouze pro konkrétní instituci. Přiblížíme se tak vyspělejšímu informačnímu prostředí, v němž existují
  • univerzální řízené slovníky, tj. autoritní soubory národního rozsahu (Německo, Polsko, Francie, Španělsko), nadnárodního/mezinárodního dosahu, tj. Library Of Congress Subject Headings (USA, Kanada, Velká Británie, další anglicky mluvící země, v neanglicky mluvících zemích se používá pro popis cizí produkce),
  • harmonizace oborových pořádacích systémů verbálního typu v příbuzných oborech, tj. Unified Medical Language System (UMLS Metathesaurus)
  • harmonizace univerzálních pořádacích systémů jazykově odlišných - tvorba univerzálního multiligválního nástroje, např. Multilingual Access to Subject (MACS),
  • harmonizace typově odlišných pořádacích systémů, tj. Dewey for Windows
  • úplná a systémová integrace řízených souborů do procesu vyhledávání, tj. Web Dewey in CORC (Cooperative Online Resource Catalog)
Zapojení tohoto řízeného slovníku do procesu vyhledávání znásobí rešeršní možnosti koncového uživatele: zpřesněním a dopracováním dotazu se zkvalitní relevance a přesnost vyhledaných dokumentů.13


  1. Vyhledávání v databázích plných textů / VlastimilČervený // In: Národní knihovna. - 10 (1999), 1, s. 6-12.
  2. Problematika víceslovných spojení v tezaurech / Eleonora Slavíčková // In: Lingvistické metody a automatizované informační systémy. - Praha : Dům techniky ČSVTS, 1988. S. 12-20.
  3. Terminológia v technickej výchove / Ján Stoffa. - Olomouc : UP-PedF, 2000. S. 19.
  4. Tvorba tezaurů v českém jazyce / Josef Voráček. - Praha : ÚVTEI - STK, 1974. S. 25.
  5. Vývoj teorie a praxe tezaurů v České republice / Josef Schwarz. - Praha : FFUK-ÚISK, 1999. S.12.
  6. viz např.: UMLS National Library of Medicine. (February 2000). Fact Sheet: UMLS (r) Metathesaurus (r) http://www.nlm.nih.gov/pubs/factsheets/umlsmeta.html
  7. ČSN 01 0193 Dokumentace. Pokyny pro vypracování a rozvíjení jednojazyčných tezaurů (1996). Účin. leden 1996. 49 s.; citováno podle: Vývoj teorie a praxe tezaurů v České republice / Josef Schwarz. - Praha : FFUK-ÚISK, 1999. S.15.
  8. Tamtéž
  9. Tamtéž
  10. Informačné selekčné jazyky/III / Michal Bako. - Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1984. S. 110.
  11. MDT 64,3 %, klíčová slova aj. 79,1 %, tezaurus 14,5 %, předmětová hesla 24,4 %.
  12. Guidelines for Subject Authority and Reference Entries. - München : K.G.Saur, 1993.
  13. Další literatura:

    ČSN 01 0188. Tvorba předmětových hesel. - Praha : Úřad pro normalizaci a měření, 1982. - 38 s.

    Funkce a tvorba klíčových slov a předmětových hesel v automatizovaných informačních systémech / Blahoslav Kovář // Národní knihovna. - Roč. 4, č. 1 (1993), s. 18-24

    Problémy teorie procesu věcného pořádání informací a selekčních jazyků / Blahoslav Kovář. - Praha : Univerzita Karlova, 1976

    Přirozený jazyk v informačních systémech / Jiří Kraus. - Praha : ÚVTEI, 1974

    Subject cataloging manual: subject headings / Library of Congress. - 4th ed. - Washigton, D.C. : Library of Congress, 1991

    Library of Congress subject headings : principles and application / Lois Mai Chan. - Englewood : Libraries Unlimited, 1995

    Using subject headings for online retrievel : theory, practice, and potential / Karen Markey Drabenstott, Diane Vizine-Goetz. - San Diego : Academic Press, 1994

    Alternatives to subject strings in the Library of Congress subject headings systems : with disccussion / Lois Mai Chan // Subject subdivision conference (1991: Airlie, Va.) : the future of subdivisions in the Library of Congress subject headings system. - s. 46-56

    Introduction to subdivision practice in the Library of Congress subject headings system / Lynn M. El-Hoshy // In: Subject subdivision conference (1991: Airlie, Va.) : the future of subdivisions in the Library of Congress subject headings system. - s. 117-129

    Subject indexing : principles and practices in the 90´s ; Proceedings of the IFLA Satellite Meeting held in Lisbon, Portugal, 17-18 Aug. 1993. - München : Saur, 1995. 302 s.

    Vizualizing Subject Access for 21st Century Information Resources / Ed. by Pauline Atherton Cochrane, Eric H.Johnson. - Urbana-Champaign : University of Illinois, 1998. 176 s.

    The MACS Project: Multilingual Access to Subjects (LCSH, RAMEAU, SWD) / Landry, Patrice. - Classification and Indexing Workshop, 66th IFLA Council and General Conference, Meeting No. 181. http://www.ifla.org/IV/ifla66/papers/165-181e.pdf


Sborník  |  Přednášky  |  Pracovní dílny  |  Akvárium  |

Design © 2001 Zuzana Řepišová, Ilona Trtíková